Budyně nad Ohří.

Tento hrad, nebo chcete-li zámek najdeme ve stejnojmenném městě, přímo na náměstí. Vchází se sem krásnou bránou s lomeným obloukem, která navazuje na vnitřní opevnění. O nejstarších dějinách Budyně se zmiňuje už kronikář Václav Hájek z Libočan a podle dalších pramenů byl tento čtverhranný gotický vodní hrad královským majetkem již ve 13.století. V roce 1336 jej získal od krále Jana Lucemburského Zbyněk Zajíc z Házmburka. Už za tohoto majitele zde probíhala rozsáhlá pozdně gotická přestavba, která byla zaměřená hlavně na obranu a zpevňovala jej hned několika věžemi. Za husitských válek byl hrad opěrným bodem katolické strany a krále, takže byl stejně jako hrad Házmburk a nedaleké Libochovice cílem útoků husitů. V roce 1551 zde došlo k výbuchu hradní prachárny a následkem poškození se později musela zbořit celá dvě křídla. Po této události došlo k opravám a v roce 1585 se velkou přestavbou stal z hradu renesanční zámek.

Ve sklepeních se nachází výstava alchymistů, kteří zde působili za velkého milovníka alchymie Jana Zbyňka z Házmburka ( vnuka a jmenovce zakladatele). Najdeme zde všelijaké křivule, tavící pec a hmoždíře na drcení surovin velké i docela malé. Nejslavnější z alchymistů, Bavor ml. Rodovský z Hustiřan, se později proslavil také tím, že vydal kuchařku. Pobýval zde mimo jiné také Tycho de Brahe.

Zdejší alchymisté ve svých laboratořích také vymysleli zlatou barvu, kterou byly vymalovány reprezentativní místnosti ve druhém patře, hlavně tzv. zlatý sál. Zřejmě to jejich bádání nebylo zas tak úžasné, když při pohledu na zdi sálu zjistíme, že je zelený. Asi do barvy dávali měď a ta postupem času zezelenala. Stejně je to sál moc krásný, vymalovaný nástěnnými obrazy rodu Zajíců a také erby nejen Zajíců, ale i jejich příbuzenstva a významných návštěv, jak bylo tenkrát zvykem. V místnosti je také původní dřevěný trámový strop. Ve vedlejší místnosti je jídelna s krásným krbem.

Při vstupu do místností prvního patra nás překvapí u stropu pověšený vycpaný krokodýl. Tohoto si přivezl v roce 1518 Jan Zbyněk Zajíc z Egypta a prý žil ve vodním příkopu asi dva měsíce a potom pošel. Asi zimou, nebo steskem po vlasti. Součástí těchto obytných sálů byly honosné arkýře, ve kterých prý sedávaly místní dámy. Nejen proto, aby u okna dobře viděly na ruční práce, ale také na vstupní bránu, jestli nepřijíždí nějaká návštěva - asi tu byla za středověku nuda. Jednotlivé místnosti v patře spojovala krytá pavlač okolo celého nádvoří. Ve výklenku věže na nádvoří můžeme vidět trpaslíka zvaného "Kvasnička", který se podle pověsti dívá právě na to místo, kam alchymisté zakopali svůj zlatý poklad. Bohužel prý s ním bylo už několikrát hnuto, takže ten poklad už asi nenajdeme. Jestli to bylo stejné zlato, jako ta zlatá barva na stěnách, tak se snad nevyplatí ani kopat. Když se projdeme po nádvoří a okolo zámku, můžeme vidět zbytky dochovaného vnějšího opevnění i s klíčovými střílnami.

Poslední majitel Budyně - Jan Zbyněk z Házmburka byl muž velmi vzdělaný, bohužel posedlý alchymií tak, že se zadlužil vydržováním alchymistů. Postupně prodával svá panství a nakonec se odstěhoval do Prahy, kde zemřel chudý jako "kostelní myš". Budyni koupil Adam ze Šternberka, vzápětí jí prodal a další majitelé se stále střídali. V letech 1902 -1911 byl zámek částečně opraven a alespoň to, co vidíme dnes tím bylo uchráněno.

Zdrojem informací je